Tábor a okolí

Hotel se nachází na hlavním náměstí překrásného středověkého města Tábora, pouze hodinu cesty jižně od Prahy. Tábor hrál důležitou roli v dějinách České republiky. Byl založen v roce 1420 a tvoří stěžejní bod jedné z nejdůležitějších etap české minulosti – Husitského hnutí a válek.

Ve 13. století zde vznikl hrad a malá osada jménem Hradiště, jež byla v roce 1277 vypálena. Ve 14. století zbudovali pánové ze Sezimova Ústí hrad nový, z něj se dochovala do dnešní doby pouze Kotnovská věž. V průběhu dalšího století se osada rozvinula v město Tábor, které nese jméno biblické hory Tábor. Za opravdový počátek historie města se dá počítat jaro roku 1420, kdy se zde usadili radikální husité, následovníci učení Mistra Jana Husa, a učinili z Tábora svou vojenskou základnu.

Jan Hus se narodil v jižních Čechách do chudé rodiny asi v roce 1372; dokázal vystudovat učitelský obor na Karlově universitě v Praze a v roce 1402 se stal kazatelem. Jeho cílem bylo oživení původních myšlenek a učení katolické církve – tolerance, pokory a prostoty, odkaz jeho reformy katolismu silně ovlivnil a dopadl na český lid. V roce 1412 uprchl z Prahy, útočiště nalezl v Sezimově Ústí, což je malé město sousedící s Táborem. Zde žil a učil do roku 1415, kdy byl neprávem obviněn a vyšetřován u koncilu v Kostnici (dnes Německo) za kacířství. Ačkoli mu vládce Římské říše svaté Sigismund poskytl doprovod, od samého začátku se jednalo prokazatelně o léčku a Jan Hus byl 6. července 1415 upálen na hranici. Jeho smrt rozpoutala mezi českým lidem masovou náboženskou revoltu a zažehla četné bouře, jež vyústily ve zformování husitského hnutí. Jakkoli silná myšlenka, kvůli rozdílným názorům došlo k rozdělení husitů na dva tábory – umírněné utrakvisty a radikální tábority. V roce 1420 Sezimovo Ústí do základů shořelo a Husovi následovníci se přesunuli do Tábora. Táborité se pasovali do role božích bojovníků, jejich filosofie byla postavena na rovnosti všech lidí v životě i po vstupu do nebe, čímž si naklonili některé představitele církve a šlechty. Jako výzvu a znak odporu k současným praktikám katolické církve z města vybudovali vojenskou baštu; zoceleni neustálými útoky, z husitů se stali výborní bojovníci pod vedením Jana Žižky a Prokopa Holého. Nakonec byli poraženi až utrakvisty a katolickým vojskem Sigismunda v bitvě u Lipan roku 1434.

V roce 1437 Tábor získal statut královského města, ale občané ignorovali vůli českého krále až do roku 1452, kdy královské vojenské jednotky oblehly město a vymohly si tak uznání krále. Tábor se pomalu přeměnil z vojenské pevnosti na běžné město. V následujícím století prošel stavebním rozkvětem, ale všechny tyto renesanční budovy byly zničeny během dvou velkých požárů v letech 1532 a 1559. Město bylo kompletně přebudováno, vznikly podzemní chodby a domy získaly sgrafitové dekorace na fasádách, jež lze stále považovat za módní prvek v architektuře. V roce 1547 město odmítlo vyslat na pomoc králi Ferdinandu I. vojenské jednotky, které by podpořily jeho boj proti německým luteránům. Král se jim “odměnil” zkonfiskováním půdy, která do té doby představovala základ městské stability a prosperity. V roce 1618 Táborští odmítli uznat Habsburskou monarchii, místo toho se přidali k povstání vedeným protestantskou šlechtou. Vzdorovali během následujících 30 let až do doby, kdy do města vpadl generál Marradas a jeho vojáci vydrancovali město. Na konci Třicetileté války město získalo stabilitu, jeho chod se zklidnil do současné podoby. Tábor si dodnes uchoval hrdost na vlastní význam v historii národa, a možná i na protiautoritářství, nezávislost a vzdor, jež Vás osloví v úzkých uličkách.